Tomáš 
                                         Fotografie - video

                            Tomáš

- 37let

- fotografie a video

- rybařina, když už se dostane k vodě tak hlavně kaprařina

- založil skupinu Night Hunters



Zapomenuté místo

      Krok za krokem se prodírám úzkou cestičkou a každou chvilku se musím vyhýbat různým větvím a ostružinám, abych vůbec prošel. V duchu si říkám, že už je mi jasné, proč jsem na tom místě ještě neviděl nikoho rybařit... Jezdím okolo této vody každé ráno do práce a vždy tady přibrzdím, abych si alespoň na chvilku užil tu atmosféru, kdy slunce vychází přímo nad skálou, která se tyčí právě nad místem, kam cílím. Už několik dní jsem si říkal, že bych tam chtěl nějaký čas strávit a pokusit se něco ulovit. 

      Posledních pár metrů musím sejít hodně strmý kopeček a doslova se prodrat posledním houštím. Jsem tady ! Pokládám baťoh na již zelenou trávu a konečně se mohu rozhlédnout. Přede mnou se otevírá doslova úžasná scenérie s klidnou hladinou na pozadí. Po levé straně naklánějící se stromy až těsně k vodě a napravo již letitá borovice, která vypadá jako bonsai. Nebyl to však člověk, kdo ji tam pěkně vytvaroval. Byla to příroda... To ona kdysi rozhodla, že se semínko uchytí na nehostinné skále a nebude mít dostatek živin, aby mohlo růst do výšky jako její sestry, které jsem potkal cestou sem v nedalekém lese.

      Už nějakou chvíli mám nahozeno a zatím se nic neděje. Sleduji ostatní rybáře po okolí a ty jsou na tom podobně. Dochází mi, že nemám dnes tolik času a rozhoduji se začít hledat rybu aktivním přehazováním. Plním tedy method krmítko a nahazuji na nové místo. Takto to teď budu dělat každých patnáct minut a budu doufat, že rybu brzy najdu. Slunce už pomalu klesá k horizontu a jeho poslední dnešní paprsky se opírají o břeh přímo pod mýma nohama. V tu chvíli mě napadá, že toto místo bude dozajista prohřáté více, než všechna jiná na revíru. Abych si tuto myšlenku potvrdil, rozhoduji se nahodit doleva pod větve úplně ke břehu... 

      Netrvalo ani deset minut a mám první kontakt od ryby. Krásný razantní záběr mi přinesl malého kapříka s pěknou stavbou těla. Prohlížím si jeho pravidelné řady šupin a užívám si pocit, který mi byl dopřán jeho ulovením. Byl jsi mi dobrým soupeřem, říkám s pokorou a vracím ho zpátky k jeho hejnu, ze kterého jsem ho na chvilku vytáhnul... 


Vnímá to někdo podobně?

 Přemýšlel o tom vůbec někdy někdo takto???

     Měsíc na noční obloze je v plné síle a stejně jako včera na mě shora dohlíží. Z té výšky sleduje, jak sedím na lehátku, i přesto že už je hluboká noc a ostatní lidé dávno spí. Odraz luny v klidné hladině je nádherný. Díky jeho svitu občas zahlédnu nějakou vlnku a je mi jasné, že nejsem jediný, kdo nespí. Tam pod vodou je zcela jistě živo. Vodní obyvatelé shánějí potravu tak, jak jim velí instink. Musí přežít, aby se mohli rozmnožit a příroda žila dál v dokonalé harmonii...
     Bohužel na toto hřešíme mi lidé, rybáři. Z nějakého důvodu si myslíme, že jsme přírodě nadřazení. Zneužíváme existence tohoto vrozeného instinktu, abychom ukojili své ego. Ulovili rybu a mohli se sní pochlubit na sociálních sítích...
     A proto jsem dnes uprostřed noci u vody na lehátku za svitu měsíce a užívám si tu nádheru kolem sebe pouze s foťákem. Už druhý den jsem nechal pruty doma právě proto, abych nerušil přírodu v tom, co umí nejlépe - být dokonalá. Zvládá to i bez nás lidí, vlastně hlavně bez nás lidí ! Ona je prostě a jednoduše dokonalá a já už nechci zasahovat do jejího koloběhu...


Method feeder cup 2017

    

 Dobrý den přátelé,

     přináším slibovanou reportáž z účinkování našeho týmu na feederových závodech na Katlově, kam jsme vyrazili s kamarádem Marianem. Závod byl vyhlášený na dvě kola, po osmi hodinách lovu. První kolo v sobotu a druhé v neděli. Jezero bylo pořadatelem rozděleno na dva sektory. Jeden mělčí a druhý hlubší. Každý tým bude jedno kolo chytat v mělkém sektoru a další v hlubokém. Hodnotí se celková váha všech ulovených ryb.

     V pátek se mohlo podle pravidel trénovat a toho jsme samozřejmě využili. Nebylo nás u vody mnoho, protože bylo opravdu studené počasí. Foukal velice studený vítr a ještě do toho pršelo. Nám to však nevadilo, máme toto počasí na rybách rádi. Velice pěkně jsme si zachytali a věřili jsme, že si formu přeneseme i do závodu.

     Sobotní ráno jsme si vylosovali mělčí sektor s číslem 16. Byl to poměrně dobrý los, protože díky počasí, které panovalo byli v tu chvíli na jezeře místa i horší. Předpokládali jsme, že se ryba bude držet v hlubších partiích a doufali jsme, že postupem času (mělo se oteplovat)se bude rozjíždět i směrem k nám.

      Přepluli jsme na připravené lodi na druhou stranu a začal závodní shon. Připravit krmení plus přístřešky kvůli dešti. Závod začal a jaké bylo překvapení když ryba vůbec nespolupracovala. Za celý den se nachytalo žalostně málo. My jsme udělali první záběr až v půl dvanácté. Byl od miniaturní plotičky. Se smíchem jsme ji dali do vezírku na večerní vážení. Měli jsme z toho velkou srandu a říkali jsme si, že ji ta váha rozhodčích ani nemůže zaregistrovat ...Nakonec se kolem 15 hodiny začali v našem sektoru ukazovat ryby na hladině a my jsme z pěti záběrů v posledních dvou hodinách prvního kola dokázali zdolat čtyři kapříky. Všechny ryby nám zabrali na plovky Pampelišky.

     Na večerním vyhlášení jsme zjistili, že jsme na průběžném pátém místě a jen o půl kila jsme nevyhráli sektor. Nic není ztraceno, bude hodně záležet na nedělním raním losu... Ráno jdu znovu losovat a protože jsme nocovali na místě číslo čtyři, tak abychom nemuseli vše balit a stěhovat se, bylo by ideální vylosovat právě toto číslo. Asi jsem se dobře vyspal, protože jsem tu čtyřku opravdu vytáhl. Radost byla na místě. Na tomto místě jsme navíc v pátek trénovali a tak jsme měli o to jednodušší mapování dna.

      Závod začal a my po půlhodině vytáhli malého kapříka. Byla to první ryba nedělního kola. Naše dvě rozkrmená místa začala pracovat okamžitě. Měli jsme o práci postaráno. Po každém záběru jsme spombem dokrmovali a dařilo se nám držet rybu na místě. Bohužel už jsme neměli tolik štěstí se zdoláváním. Měli jsme záběry od lepších ryb, ale ty nám bohužel padali ve vázkách před námi. Byla to daň za malé háčky, ale to k závodům patří. Malé háčky znamenají více záběrů, ale také většinou velkou ztrátovost... Kolem jedenácté dopoledne se protrhali mraky a začalo svítit slunce. To nám bohužel do karet nehrálo. Rybu už jsme neudrželi. Odjela na mělčí část jezera, kde vítězný tým nachytal veliké množství kaprů...

      Nás sobotní čtyři a nedělních pět kapříků udrželo na celkovém pátém místě. Nakonec nám na druhou příčku chyběli pouhé dva kilogramy... Vsadili jsme na návnady a nástrahy od firmy Mikbaits a opět to byla výborná volba.

      Nakonec musíme pochválit pořadatele. Sešlo se tu 23 týmů a to není jednoduché ukočírovat. Pořadatelům se to povedlo na výbornou a za to jim patří velký dík !

                                                                                                                                    Tomáš 


Dokonalý večer

        Mlha taková, že se musím hodně soustředit, abych si byl jistý, že mám nástrahu nahozenou tam kde potřebuji. Poznám to jen podle šplouchnutí o hladinu. Vypadá to dobře, "konstatuji během příprav". Ještě prakem nastřílet pár kuliček kolem, položit prut do hlásiče a jdu připravit druhý.

        Už se začíná šeřit a v kombinaci s mlhou tu je vidět opravdu málo. Jsem opět na svém oblíbeném místě na kraji lesa. Znám to tu už tak dobře, že v noci nemusím vůbec rozsvěcet čelovku a přesto se tu pohybuji s jistotou. To se mi dnes bude náramně hodit, protože tu hodlám být až do rána. Nějakou dobu místo lehce předkrmuji a tak jsem pln očekávání co se bude dít. Je už dost pozdní podzim a záběrů pomalu ubývá. Ryba má své období intenzivního krmení za sebou a připravená na zimu vyjede zobnout nějakou dobrotu jen občas. Je potřeba v ten správný čas, být na správném místě a já doufám, že to bude dnes právě tady...

       Vše je připraveno. Rozložený podběrák opřený o strom, pod kterým sedím. Je blízko, abych ho měl na dosah. Podložka, kterou pokaždé než do ní rybu položím namočím, protože ji v žádném případě nechci poškodit ochranný sliz. Také foťák upevněný ve stativu, kvůly možnosti si případný úlovek zdokumentovat. Prostě vše podřizuji tomu, aby ryba byla na břehu co nejkratší možnou dobu.

       Miluji rybařinu a obzvláště v noci. Všudypřítomný ruch se uklidní a člověk vše kolem sebe vnímá tak nějak intenzivněji. Najednou slyším věci, které přes den slyšet nejsou. Je to do určité míry způsobeno právě tmou. Všiml jsem si, že i přes den, když člověk zavře oči, tak najednou vnímá mnohem více zvuků...

      Ona noc tehdy byla po všech stránkách dokonalá. Počasí mi hrálo do not, když lehce sprchlo. A to jak již dlouho vím, většinou povzbudí ryby ve sbírání potravy. Tak tomu bylo i tenkrát a mě zabral nádherný kapr. Podebral jsem ho po dlouhém souboji v tiché noci. Položil na mokrou podložku. Ani jsem ji tenkrát nemusel polévat, protože na ni sprchlo a vyfotil jsem se sním. Dal jsem mu malou radu, aby se opatroval a pustil to nádherné stvoření zpátky do vody. Ten večer byl opravdu dokonalý...



 Pár fotek z jedné z nocí na nedávném WCC 2016 na Pálavě



Pocit, který neomrzí

       ... doteď klidná hladina se během chvilky rozvlnila a pohnul se i řetízkový swinger pod levým prutem. Zatím je to jen pohyb díky větru, ale někde uvnitř sebe cítím, že dnes přijde i ten správný. Ten, kvůli kterému jsem tady...


           Je to druhá noc na tomto místě, které mě tak zaujalo. Je dost obtížně dosažitelné, ale když si člověk dá tu námahu ho přeci jen osídlit, stojí to opravdu za to. Pohled na vodu z hustě zarostlého břehu je fantastický. A hlavně k večeru, když přímo naproti zapadá slunce. Je to scenerie jakou dokáže vymyslet jen příroda.

          Zaslechl jsem vyskočit kapra a to přímo nad mým krmným místem. "Jsou tam!" Znovu cítím ten pocit napětí, který jsem poprvé poznal jako malý kluk. Tenkrát mě vzal táta na ryby a já čekal na svůj první záběr. Nikdy na to nezapomenu. Jen háček na konci vlasce, na něm chlebová kůrka a nahozeno pár metrů od břehu. Už se šeřilo a já s tátou pořád sledoval kůrku na klidné hladině vesnického rybníčku...

         Od té doby uběhlo už mnoho nocí na rybách. Jednou se zadařilo, jindy zas ne. To vše k rybařině patří, tak jako včera - poprvé na tomto místě a hned přišel nádherný záběr. Vzal jsem prut do rukou a cítil pěkný tah. Po chvilce však také registruji, že ryba projela ve vodě nějakou vázkou a netrvalo dlouho a osvobodila se. Tento prohraný souboj mě motivoval k tomu, že tu dnes sedím znovu...

         Tma se pomalu blíží skrz větve stromů, pod kterými sedím. Její černé dlouhé ruce zahalují vše, co ještě před pár okamžiky hrálo podzimními barvami pod dohledem zapadajícího slunce. To by mohl být ten správný okamžik, říkám si. Včera přesně touto dobou to přišlo. Netrpělivě poposednu na židličce a v tom se opravdu rozezněl hlásič. Krásný dlouhý tón se nese skrz rákosí až k mým uším. Je to z místa, kde vyskočil kapr! Během chvilky jsem u prutu a začínám zdolávat. Během souboje si všímám, že se úplně vyjasnila obloha, na které je vidět tisíce hvězd. Někde jsem četl, že každá hvězda na nebi je duše dobrého člověka, který tu kdy na zemi žil... Moc se mi to líbilo a na chvilku se zamyslím, jestli je to možné...

        Z hloubání mě vyruší šplouchnutí mého protivníka na druhé straně vlasce a vrací mě zpátky do reality. O pár okamžiků déle už je kapřík v podběráku. Vyfotím si ho na památku, i když vím, že už navždy bude zaryt v mé paměti a po chviličce zase plave ve své rodné vodě. Daroval mi krásný zážitek a já mu na oplátku daruji svobodu.

       Zkuste to někdy také, ucítíte takový zvláštní pocit - krásný pocit, ten který neomrzí...

                                                                                                                                                     Tomáš




Při nedávném pobytu v Itálii, jsem se konečně po dlouhé době dostal ke svému oblíbenému focení. Vzniklo pár fotografií, které tu umístím...